Listy sociální práce

Milí čtenáři,

není to děsivé, že se sotva otočíme a máme tu zase jaro? Přitom je to zrovna včera, co jsme seděli pod vánočním stromkem... Čas je opravdu relativní. Někdy se každá vteřina vleče snad věky, a někdy se nestihneme skoro ani ohlédnout. Někdy zase nastanou situace, kdy si říkám, jak je náš život vlastně pomíjivý a krátký. A také jak moc ho ovlivňuje prostředí, do kterého jsme se narodili. To jsem si uvědomila před několika dny při vyprávění kamarádky z práce. Protože jsou se svým manželem srdcaři, nabídli starý dům, v podstatě určený ke zbourání, na pozemku, na kterém časem chystají postavit nový domeček, tzv. na stáří, romské rodině v nouzi. Tato rodina žije na ubytovně se třemi malými dětmi, kde platí nehorázné peníze. Každý pokus o bydlení selhal na základě jejich barvy kůže. A tak jsou moc šťastní, že konečně získali možnost žít "normálně", než se postaví na vlastní nohy. Jaké bylo překvapení mé kamarádky, když se budoucí sousedé dozvěděli, jaká že to rodina s nimi bude sdílet čtvrť. Dali si dokonce i tu práci, aby napsali petici, že s tím zásadně nesouhlasí (my jsme takoví petiční národ, napadá mě, psaní petic máme v oblibě). Přitom své budoucí sousedy nikdy neviděli! Protože kamarádka s manželem mají velký cit pro spravedlnost, samozřejmě to na jejich rozhodnutí nic nezměnilo (ba naopak), když pomineme to, že si nejsou jisti, zda jednou chtějí s takovými lidmi sousedit. Přípravy pokračují dál a oni samozřejmě jen doufají, že všechno bude opravdu v pořádku a noví podnájemníci nejenže nezklamou, ale ukážou ostatním, že jsou stejní lidé jako oni.

Představte si ale, že se malé dítě, už v předškolkovém věku, setkává s odtrkáváním a stigmatizací ze strany společnosti. Jaké následky to může na tak malém človíčkovi nechat? A jak pak můžeme chtít, aby se takoví lidé přizpůsobili naší společnosti, když z její strany cítí celoživotně nebezpečí? Můžeme se pak divit? A pak je tu veliká otázka: Je vůbec možné, aby se na tom někdy něco změnilo? A poslední komentář je tento: Kdyby aspoň ti lidé, kteří píší petici proti někomu, koho nikdy neviděli, měli sami čistý štít... Jak se tak říká, kdyby si každý uklidil před svým prahem, možná by pak na světě nebyl takový bordel.

 

 

Mgr. Veronika Hotová

šéfredaktorka (editorial jarního čísla LSP 2019)

 

 

APSS ČR ve spolupráci s MPSV ČR vydala brožuru Chci zůstat doma určenou zejména seniorům a jejich blízkým, kterým přináší stručný a praktický návod na to, jak postupovat v situaci, kdy již potřebují péči druhé osoby, či jsou sami těmi, kteří péči budou poskytovat. Brožura je praktickou pomůckou pro lepší orientaci v systému poskytování péče. 

Brožura je zdarma k dispozici u praktických lékařů a na městských úřadech. Ke stažení v PDF zde: Chci zůstat doma

Tisk brožury byl podpořen z dotačního titulu MPSV ČR Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností.