Listy sociální práce

Milí čtenáři,

tak k nám přišel podzim. Ale zatím ne (tedy alespoň ne teď, v polovině září, kdy píšu editorial) ten pošmourný, ubahněný a upršený, nýbrž výjimečně teplý a krásně slunečný, prostě nádherné babí léto. Na rozdíl od dob, kdy jsem byla školou povinná, mě začátek podzimu nerozesmutňuje (kvůli školní docházce), ale rozveseluje. Jednak to znamená, že mnou nenáviděná vedra jsou definitivně pryč, a jednak, že se vše zase vrací do "normálu". A ačkoliv se dost ochlazuje a domácnosti už začínají pomalu topit, "vůně" kouře z komínů u nás na vsi má svoje kouzlo. Podzim je pro mě zkrátka nejhezčí období z celého roku, ačkoliv je paradoxně i obdobím, kdy je nejvíc práce. V září totiž vycházejí oba časopisy najednou (tedy nejen Listy sociální práce, ale i Sociální služby), což se stává 4× za rok, takže redakce se má co ohánět, ale hlavně vrcholí přípravy na Týden sociálních služeb, a v té souvislosti největší kongres poskytovatelů sociálních služeb v ČR, kde jsou samozřejmou součástí programu i témata zaměřená na sociální práci. Doufám tedy, že se tam s mnohými z vás potkáme (protože přítomna bude i velká část naší redakční rady) a že bude možnost popovídat si například na tradičním galavečeru, jenž je předělem dvou kongresových dní.

V zářijovém čísle Listů sociální práce, které máte v rukách, je pestrá paleta článků z různých oblastí sociální práce. Za velmi důležitý pokládáme článek o zdravotně-sociální práci v Ústřední vojenské nemocnici v Praze, a to z toho důvodu, že tak, jak perfektně funguje spolupráce zdravotní a sociální oblasti zde, tak by měla fungovat v ideálním případě všude (ale moc dobře víme, že v žádném případě nefunguje). Zdravotně-sociální oblast je bohužel oblastí stále velmi podceňovanou, ačkoliv její význam neustále narůstá. Přitom o kolik problémů by bylo méně a o kolik spokojenějších lidí více, kdyby byly vytvořeny podmínky k lepší spolupráci. Copak jde zdravotní a sociální část od sebe vůbec oddělit?

Nesmírně vizionářský je článek o působení autistů v izraelské armádě. V Izraeli totiž již před několika lety vznikl elitní útvar Izraelská satelitní zpravodajská jednotka, kde pracuje i skupina mladých vojáků s poruchou autistického spektra. Izraelská armáda tak demonstrovola, jak pokrokové myšlení v této oblastí má a jak důležité je vytvářet pro tyto osoby podmínky pro jejich začleňování namísto zdůrazňování jejich odlišností. A nutno podotknout, že práce, kterou zde tito lidé vykonávají, je vysoce profesionální (trvá dlouhé hodiny, vyžaduje dokonalou koncentraci, nepolevující pozornost k nejmenším detailům a zvládání špičkových počítačových technologií). Zkrátka, jde o úžasný pokrok a důkaz, že lidé se zdravotním postižením jsou plnohodnotnými členy společnosti jako každý jiný (a já jsem přesvědčená, že o tomto už snad pochybuje málokdo).

Zkrátka myslím, že podzimní číslo je povedené, a pevně věřím, že si z něj odnesete nové informace a možná i inspiraci.

 

S přáním krásného podzimu

 

 

Mgr. Veronika Hotová

šéfredaktorka (editorial podzimního čísla LSP 2019)

 

 

APSS ČR ve spolupráci s MPSV ČR vydala brožuru Chci zůstat doma určenou zejména seniorům a jejich blízkým, kterým přináší stručný a praktický návod na to, jak postupovat v situaci, kdy již potřebují péči druhé osoby, či jsou sami těmi, kteří péči budou poskytovat. Brožura je praktickou pomůckou pro lepší orientaci v systému poskytování péče. 

Brožura je zdarma k dispozici u praktických lékařů a na městských úřadech. Ke stažení v PDF zde: Chci zůstat doma

Tisk brožury byl podpořen z dotačního titulu MPSV ČR Podpora veřejně účelných aktivit seniorských a proseniorských organizací s celostátní působností.